ROZHOVOR S TOMÁŠEM FOJTŮ

Reportér Martin Němec udělal pro Valašský fotbal rozhovor s Tomášem Fojtů. Tyto rozhovory s hráči, kteří začínali svou fotbalovou pouť na Vsetíně a dnes se pokouší prosadit v dospělém fotbale, ve vyšších soutěžích, jsou pro nás vždy takou odměnou. A jako důkaz, že zde přeci jen děláme „něco“ dobře.

FOTO: Tomáš Fojtů stojí, ještě  jako mladší žáček, po pravici Michala Horňáka, při focení na Tyršovce (rok 2013).

Potvrzuje se opět a opět, že takové to nepsané pravidlo, o sportovní cestě výchovy mládeže, které jsme nastavili před 10-15 lety, je správné. Vidíme, že kluci, kteří zde začali s fotbalem, prošli výchovou několika vsetínských kvalifikovaných trenérů, až na hranici mladšího dorostu (kdy do života mladého hráče vstupuje střední škola) , se následně, pokud mají výkonnost a vůli více trénovat, prosazují v ligových týmech. Za poslední období je to namátkou, krom zmíněného Tomáše Fojtů, například Alex Urban, který ve Slovácku chytá třetí ligu a nakoukl i do české mládežnické reprezentace. Nebo Maxim Kalabus, který v dorosteneckém věku přestoupit do 1.FC Slovácko a dnes již obléká ve starším dorostu dres pražské Slavie, kam nedávno přestoupil. Josef Sommer je v Bohemians Praha. Patrik Gerža je hráčem druholigové Líšně Brno, atd atd. Nebo příklady Martina Zbranka, Petra Mikuše, či Matěje Rodka, kteří prošli jen vsetínskou mládeží a dnes v A-týmu mužů bojují o třetí ligu, pro domovský Vsetín. Vidíme na vícero příkladech, že tudy vede cesta!!

Na rozdíl od jiné volby, kdy už někdy v přípravce je hráč s rodičem přemluven, aby dojížděl mnohokrát týdně do vzdálených větších týmů. Kde je konkurence mnohem větší. Přichází tam stále noví a noví hráči z celého regionu a nezřídka se stane, že hráč i rodič, když přijdou o místo v sestavě, na fotbal zanevřou a končí mnohdy, aniž by prošli dorosteneckými kategoriemi. Takových příkladů za poslední dekádu také vidíme mnoho, bohužel. Jednoznačně se znovu a znovu potvrzuje, že ta první cesta je správná a osvědčená, že funguje.

Následuje rozhovor Martina Němce s Tomášem Fojtů:

Z Valašska do ligy? Tomáš Fojtů na cestě za fotbalovým snem Od rodinných tréninků na Vsetíně přes zranění až po návrat na hřiště. Talentovaný hráč věří v první ligu a tvrdě maká na splnění svého cíle.

Začátky na Vsetíně

"Fotbal jako rodinná tradice S fotbalem jsem začal na Vsetíně už od úplého malička. Ani si nepamatuji přesně, kdy to bylo, ale odhaduji, že mi mohlo být zhruba pět let. V naší rodině byl fotbal vždycky doma. Taťka hrál, trénoval a byl pro mě od začátku velkým vzorem. Starší brácha Radek mě přirozeně posouval dál, protože jsem se mu chtěl vyrovnat. I když vzhledem k našemu věkovému rozdílu to tehdy nebylo jednoduché. Rád vzpomínám na to, jak jsme spolu s bráchou a jeho kamarády chodili hrát fotbal na sídlišti na Jasence. Fotbal byl prostě součástí našeho každodenního života. Bylo pro mě přirozené kopat si s tátou a bráchou, chodit na jejich tréninky a sledovat je na zápasech."

Od přípravek po dorost na Vsetíně Na Vsetíně jsem postupně prošel všemi kategoriemi, od těch nejmenších až po dorost.

"Měj jsem štěstí na výborné trenéry. V přípravce mě vedl trenér Bambuch, v kategorii žáků trenér Zbranek a později i taťka. Právě na trenéra Bambucha vzpomínám velice rád, protože mě naučil spoustu důležitých základů, které si nesu dodnes. Hrát pod vedením vlastního otce v mladším dorostu bylo výzvou. Jak už to tak bývá, když vás trénuje rodič, je na vás přísnější než na ostatní a vy musíte makat dvakrát tolik. Ale právě to mě hodně posunulo. Taťka je podle mě skvělý trenér, který mi dal pevnou základnu pro další rozvoj".

Příchod do Zlína

"Do Zlína jsem začal jezdit na tréninky a zápasy už jako kluk. V té době fungovaly tzv. střídavé starty, takže jsem nějaký čas hrál jak za Vsetín, tak za Zlín. Natrvalo jsem přestoupil do Zlína v kategorii U16. Odtud jsem se postupně dostal do U17 a poté do U19, kde jsem byl přeřazen dříve, než je obvyklé. Dnes hraji za B tým a bojuji o místo v áčku. Zranění a cesta zpět Bohužel jsem si v průběhu kariéry musel projít dvěma operacemi stejného kolene. První zranění jsem utrpěl v zápase U19 proti Sigmě Olomouc po nešťastném střetu koleny s protihráčem. Druhé zranění přišlo zřejmě kvůli nedostatečné fyzické přípravě po první operaci, kdy koleno nevydrželo prudkou změnu směru. Dnes se však cítím skvěle. Koleno drží, fyzicky jsem na tom možná nejlépe, co kdy byl. Tvrdě jsem pracoval na své připravenosti a díky tomu proběhla rekonvalescence rychle a hladce. Nyní jsem zpět v tréninkovém i zápasovém procesu a těším se na jarní část sezóny."

Fotbalové sny a plány

"Mé fotbalové cíle jsou jasné – dostat se do A týmu Zlína a zahrát si v první lize. Na návrat do vsetínského dresu proto nyní nepomýšlím. I když představa zahrát si s bráchou v jednom týmu je lákavá, realisticky to spíše nevyjde. Možná jednou, až ukončím profesionální kariéru, si spolu někde ještě zahrajeme. Kdo ví!"

Držíme Tomášovi palce  a přejeme ať se mu daří.