Michal Koštuřík |
NAHLÉDNUTÍ DO DĚNÍ V MLÁDEŽI I POD ČINOVNICKOU POKLIČKU
Pane předsedo, v poslední části našeho rozhovoru, zhodnoťte i dění v kategoriích mládeže, za poslední měsíce.
„Tak mládež, to je takový náš klenot poslední dekády, na který jsme pyšní. Snažíme se fungovat ve vsetínských podmínkách jak jen nejlépe umíme. Ze všeho nejvíce narážíme na limity co se týče infrastruktury. V klubu trénuje bezmála 3 stovky dětí. Celoročně. Využíváme v zimních měsících tělocvičny ve všech vsetínských školách. Umělku Pod Pecníkem, malou umělku na Sychrově. Obě již něco pamatují a jsou na hraně životnosti. Otevíráme s radnicí otázky co s nimi dál. Další jednání je v plánu tento týden. O hřišti na Tyršovce, jsme již hovořili. Sportoviště na Ohradě, která Vsetínu chybí jsme také vzpomínali. Vážíme si toho, že nás radnice podpořil od tohoto roku a v možnosti využívat po dohodě hřiště FC Lhota u Vsetína, vedle Kapka resortu. Je nás však tolik, že všechna tato sportoviště jsou využívána, v rámci povětrnostních podmínek, na maximum.
U těch nejmladších kategorií nebereme výsledky jako hlavní ukazatel. Tlak na výsledek přichází až ve starších kategoriích. A jsme rádi, že starší dorost hraje samotnou špici moravskoslezské divize a někteří dorazové ročníky už i trénují a naskakují do zápasů mužů. Je to výsledek skvělé práce trenérů napříč všemi kategoriemi. Nicméně stále je na čem pracovat a i s mladšími a staršími žáky bychom se opět rádi posunuli do dvou let o soutěž výše. Což malinko zase naráží na ty možnosti na Vsetíně, prostě to opravené druhé travnaté hřiště už má dvacet let zpoždění.
Přesto práce s mládeží bude na Vsetíně vždy to nejdůležitější, od čeho se budeme vždy odrážet. Proto jsme vlastně před lety vstoupili do výkonného výboru. Já a po krátké době i současní kolegové. I když je to práce mnohdy nevděčná, dlouhodobá, práce která není vidět. Teď si uvědomuji, už jsme vlastně ve fotbale již tak dlouho, že když jsme začali věnovat svůj čas mládežnickému fotbalu, tak současní hráči ještě nebyli ani na světě! (úsměv)
Každý hráč Vsetína, který se po starším dorostu rozhodne zabojovat o místo v kategorií mužů, dostane příležitost. Na druhé straně desítky (snad spíše nižší stovky) hráčů, kteří prošli Vsetínem za naší éry, již hrají v mužských kategoriích. V různých soutěžích. V různých zemích. Od Ústí u Vsetína, po Manchester United. A je to fajn.
Je to taková naše odměna, za celé ty roky práce, když vidíme, že se některý hráč, který prošel Vsetínem někde prosadí. Jsme rádi, že i v současné mužské kategorii máme doma borce, které jsme fotbalově vychovali zde, na Vsetíně.
Práce s mládeží, to je mnohdy trnitá cesta ale ta pozitiva stále převládají nad tou dřinou. A to nás zpět nakopává do další práce. Když se však podíváme za sebe, tak vidíme spoustu a spoustu úžasných zážitků s dětmi, které jsme si s fotbalem jako rodiče domluvili, připravili a absolvovali. Turnaje u nás, na Slovenku, v Italii, španělská Barcelona, dvakrát ... paráda.“
„To je asi na delší povídání a rozbor. Ale ve zkratce, někdy v únoru pořádala ČUS anketu o tom co nejvíce pálí sportovní oddíly. Tak jsem při chvilce odpověděl, jak to vidím z mého pohledu. Přeci jen už člověk může porovnávat, jak to fungovalo např, před 15-17ti lety, co se za tu dobu kam posunulo, co naopak vůbec. A před pár dny volali první z České unie sportu a následně z České televize, že moje odpovědi se jim zdály z 2,5 tisíců odpovědí předsedů a zástupců různých sportů, nejtrefnější. A že na Vsetín vysílají reportéry, že se mnou natočí reportáž. „No super, říkal jsem si, to jsem tomu zase dal. Co už, zahodím svou vrozenou stydlivost a budu povídat na kameru“ (úsměv). Natáčeli jsme s Českou televizí na Tyršovce, na Pecníku. Z půlhodinového materiálu se objevil v Událostech ze Vsetína pochopitelně jen zlomek. Ale údajně ČUS dále pracuje na materiálech, sbírá názory a podklady od různých sportů, které by ráda podstoupila výše, na ministerstva, která rozdělují finance do sportu. Kéž by se situace na této frontě zlepšila, protože v porovnání s okolními státy Česká republika dává dlouhodobě do výkonnostního sportu žalostně málo. Stále vedení oddílů mnohdy táhnou nadšenci ve svém volném čase a to je špatně. Ale jak říkám, to je na delší povídání.“
„V dnešní době je té byrokracie skutečně mnohonásobně více, než například před patnácti lety. Na jednu stranu je to správně. Žádosti o různé dotace, následné kontroly, vyúčtování. Veškerá agenda kolem pořádání zápasů, informační systém, registrace, smlouvy. To je každodenní chleba činovníků. Je správně, že už si kluby, sáhnout prostřednictvím NSA, nebo v rámci FAČR například skrze žádosti do licenčního řízení do statusu Akademií FAČR. Občas se objeví nějaké dotace na provoz, údržby sportovišť, na odměny trenérů ale … to vše je to na úkor času. Jsme amatéři, děláme to (my ve výkonném výboru) zdarma, ve volném čase. Už je to na hraně únosnosti. Někdy slyšíme (od těch, kteří to neznají): “Však se na to dostanou dotace“. Já odpovídám, že ani koruna do žádného klubu, do žádného sportu nepřiletí jen tak, samovolně. Všechno je to na základě práce, dlouhodobě vykonávané práce, za každou korunou je spousta byrokracie, ročně jsou to v součtu stovky hodin, které někdo musí ze svého volného času investovat. Nikdo nedostává nic jen tak. Žádný klub, žádný sport. Je to boj. 365 dní roce, doslova. A nikdo se do této práce nijak zvlášť pochopitelně nehrne.
A proto každý dobrý výkon, každý povedený zápas, povedený výsledek, spokojený trenér či rodič, to je taková odměna pro nás. Dnešní doba je těžká, je jiná než byla před 15-17 lety. Lidé jsou celkově se vším méně spokojení, všichni recenzují a hodnotí všechno. Připadá mi, že se méně usmíváme, méně se radujeme. Ale je to celkovou situací nejen u nás ale v celé Evropě. Všude je to podobné. Doba je vyhrocenější. Musíme si udržet víru, že se to opět aspoň trochu zlepší opět. Žijeme v krásné zemi, děti mohou sportovat, všichni bychom si toho měli vážit a být na sebe hodnější.“
„Já vám děkuji za příjemné povídání. Asi největší, za dobu co jsem ve fotbale. Vzali jsme to od prvních registrací nováčků ve školičce, až po zimní mistry v kategorii mužů (úsměv).
Na závěr už jen přání klidných vánoc, trochu toho odpočinku a pohody. A hlavně zdraví, vím o čem mluvím, za poslední dva roky, není to jen fráze, když budeme zdraví, to štěstí a úsměvy přijdou také. A těšíme se všichni na druhou část fotbalové sezony, po novém roce, máme to dobře nastartované (úsměv).“
Aktuální články
HELOU! I JÁ JSEM UNITED. BRANKAŘ VÍTEK, JENŽ NESNÍ, ALE MAKÁ.
Manchester United dobře ví, jak talentovaného chlapce pustil na hostování do rakouské ligy. Jen noví portugalští trenéři ho zatím...
CLEMENT ZŮSTÁVÁ! CHCEME JEŠTĚ DVA HRÁČE, ŘÍKÁ MANAGER JUŘICA.
Skvělá zpráva! Ve Vsetíně by měl na jaře pokračovat nigerijský útočník Clement Malachy (21). Autor šesti podzimních branek podle...
ŽIVOT VE MĚSTĚ HOKEJE. PRO OSTATNÍ SPORTY JE TO TĚŽŠÍ, PŘIZNÁVÁ ŠÉF KLUBU
Vsetín je hlavně hokejové město, to ví v Česku snad každý. Jak se žije v jeho stínu fotbalu? Není to vůbec zlé, klub zaznamenal v...