ROZHOVOR S TRENÉREM TOMÁŠEM DRÁBKEM - díl druhý: Nejen o úskalí dorostenecké kategorie

Přinášíme druhý a zároveň závěrečný díl rozhovoru s mládežnickým trenérem Fastavu Vsetín Tomášem Drábkem.

V čem spočívají nejtěžší kroky pracovat jako trenér dorostenecké kategorie? "Dorostenecká kategorie je specifická. Hráči se mění nejen fyzicky, ale i mentálně. Každý z nich si řeší školu, vztahy, osobní problémy. Fotbal už pro ně není jen hrou, ale buď se jim stane vášní a prioritou, nebo začnou odpadávat. Jako trenér se musím neustále přizpůsobovat, být psychologem, mentorem, fyzioterapeutem, dietním poradcem, ale zároveň držet jasně definované, a hlavně pevné mantinely. A samozřejmě přechod mezi mládežnickým a dospělým fotbalem je jednoznačně velký zlom."

Přikláníte se spíše k tomu, aby mládežnický trenér se svými svěřenci šel s přechodem do vyšší kategorie, nebo by se měl specializovat na jednu kategorii? "Obojí má své výhody a nevýhody. Když s kluky jdete celou tu dlouhou cestu, máte nad nimi lepší přehled a můžete jejich vývoj systematicky vést, což je i náš případ. Ale chápu i trenéry, kteří se specializují na určitou věkovou kategorii, protože tam mohou být nejvíce přínosní. Osobně jsem přesvědčen, že trenér, který s hráči prochází delší úsek, jim dá více než někdo, kdo přijde jen na rok, či dva roky."

Jak Vy osobně vnímáte komplikovanost dorostenecké kategorie, kdy spousta hráčů po jejím konci s fotbalem končí? "To je bohužel krutá realita. Mnoho kluků v tomhle věku řeší školu, práci, osobní život, první lásky, jak jsem se již zmínil. Pokud nemají dostatečnou motivaci a širokou podporu, často fotbal opouštějí. Je to škoda, protože v tomhle věku se láme chleba. Pokud hráč vytrvá, může si vybudovat slušnou kariéru."

Co potřebuje takový 19letý kluk, aby se po konci dorostu prosadil ve vyšším dospělém fotbale? "V první řadě charakter. Dále musí chtít být ochoten makat na 100%. Talent je jedna věc, ale v dospělém fotbale rozhoduje hlavně hlava a ochota obětovat se. A pak samozřejmě fyzická připravenost, neboť U19 a dospělý fotbal je obrovský rozdíl."

Na závěr kromě poděkování za rozhovor prosím o Vaše osobní trenérské přání do budoucna a budete zase startovat trenérskou cestu směrem nahoru od nějaké žákovské kategorie? "Mým přáním je, aby co nejvíce kluků, které jsem trénoval na Vsetíně a v Jarcové, hrálo fotbal i v dospělosti a měli z něj radost. Ať se netoulají jen někde po diskotékách nebo u počítačů, kde si budují svou kariéru ve hře FIFA místo na hřišti. A moje cesta? „Tak určitě“, člověk nikdy neví… Třeba se vrátím k těm nejmenším a budu je učit zavazovat kopačky, nebo mě někde postaví k áčku a já budu v kabině rozdávat moudra, která nikdo neposlouchá. A možná to bude všechno úplně jinak. Skončím na tribuně, budu jíst klobásu a budu křičet, že se to hraje úplně blbě!" :-)