DVA HRÁČI VSETÍNA V DIVIZNÍ SESTAVĚ KOLA

Martin Zbranek a Kuba Eliáš se probojovali na serveru www.fotbalunas.cz do divizní sestavy 16. kola. Gratujeme. 

Jakub Eliáš poskytl pár slov hned po zápase Mirkovi Močičkovi. Přinášíme ZDE. 

Martin Zbranek rozhodl zápas s Holešovem gólem, na který mu přihrával další benjamínek v sestavě Petr Mikuš, jenž skoroval předešlý zápas na Tyršovce. Čehož si nepochybně všimne pokladník v kabině. My vyzýváme tatínky obou borců, ať pamatují na slušné vychování a při dalším domácím zápase se také hlásili v kanceláři klubu! :-)  

FOTO: Julius Ficek
Young guns zleva: Honza Jančina, Matěj Rodek, Martin Zbranek, Petr Mikuš a Valda Durmon

Rozhovor s benjamínkem v sestavě Martinem Zbrankem mladším, najdeme na stránkách portálu Fotbalunas. Přinášíme i zde :

O víkendu jste zvítězili 1:0 nad Holešovem. Jaký to podle Tebe byl zápas?
Bojovný, velmi bojovný zápas, který se odehrával stále nahoru dolů, šanci na skórování měli jak domácí, tak i hosté a z tohoto duelu jsme nakonec šťastnější odešli my, za což jsme moc rádi, protože nám vzal mnoho fyzických sil a dal cenné 3 body.

V utkání ses rovněž blýskl brankou, když jsi po odraženém míči ve vápně propálil míč až do brány. Stihl jsi v té rychlosti vůbec zamířit?
Jak říkáš, událo se to velmi rychle, balón ve vápně se odrazil od jednoho z holešovských hráčů přímo na moji kopačku, já v tu chvíli věděl, že je volná celá levá strana branky z mého pohledu, protože pravá strana byla zasypána jak mými spoluhráči, tak i protihráči a že to budu chtít nártem propálit na první tyč. Pak už jsem se jen modlil, ať míč netrefí nějakého hráče nebo brankáře, který byl v tu chvíli bez šance a naštěstí to tam padlo.
 

Takový větší déšť asi vždy nějakým způsobem ovlivní kvalitu utkání. Je to o přístupu každého jedince, jak se umí v zápasu adaptovat na mokré hřiště, na kterém se hůře manévruje a také na mnohem rychlejší míč, který začne doslova jezdit po hřišti. Déšť k fotbalu patří a mně osobně se v něm hrálo dobře. Myslím si, že si oba týmy poradily a nikoho tohle počasí nijak zvlášť nerozhodilo.

Obměnili jsme velkou část kádru, odešli ukrajinští spoluhráči se kterými nám to vůbec nesedělo a přišli noví a také staronoví hráči. Například kluci z Holešova "Bahy" a "Mlýňas", také jsme přivedli "Kůču" z Frýdlantu, mladého Dominika Hnila ze Štítné a z hostovaček se vrátili moji starší dlouholetí spoluhráči z mládežnických kategoriích Peťa Mikuš, Mates Rodek a Honza Jančina, se kterými jsem jakožto o 1-2 roky mladší benjamínek pravidelně nastupoval už od „žáků“. Vše si sedlo, jak jen mohlo, a z poctivé zimní přípravy, kdy nám trenér "zatápěl" se rodí zatím krásné výsledky a jsme za ně všichni moc rádi.

Jako malý jsem s taťkou a s kamarádem a zároveň tehdejším spoluhráčem Alexem Urbanem a jeho tátou Laďou Urbanem jezdíval na zkoušky do Slovácka, Baníku nebo na Sigmu. Alex se ve Slovácku uchytil a chytá tam dodnes, už si i dokonce okusil navléknout brankářský repre dres a já bych mu chtěl touhle cestou popřát hodně štěstí a ať se mu daří. Z mého pohledu jsem se na Vsetíně cítil vždy jako doma. Je to mé rodné město, ve kterém také žiji, měl jsem tu kamarády, střílel jsem zde góly a v tak mladém věku jsem neměl odvahu tohle vše ukončit a přesunout se jinam. V 16 letech mi dal šanci tehdejší trenér Vsetína pan Mičega a důvěru čuchnout do vsetínského áčka, ve kterém hraju do teď. Tahle příležitost mi dala strašně moc a posunula mě ve svém fotbalovém růstu a já mu za ní moc děkuju.

Jak už jsem řekl, hraju tu vlastně od mala, snad od čtyř let, kdy mě táta poprvé přivedl na "Tyršovku". Na Vsetíně tu byla vždycky skvělá parta lidí, musím ocenit dlouholetou snahu pana Petra Říhy, který se společně s tátou snažil vždy pracovat s mládeží a domlouval nám třeba fotbalové dovolené jak v Česku, tak například u moře v Itálii a nebo také ve Španělsku, kde jsme si mohli zahrát proti týmům z celého světa a podívat se například i na kouzelný barcelonský Camp Nou, který je pro mě srdcovka. Prožil jsem zde krásné, nezapomenutelné chvíle a na tyhle vzpomínky budu určitě pamatovat do konce života a jsem za ně vděčný, to mě na Vsetíně mimořádně zaujalo.

V osmnácti letech jsi stále velice mladý hráč. Máš nějaké cíle, kterých bys chtěl ve své kariéře dosáhnout?
Cíle jsou pro mě jasné, neustále se zkoušet zdokonalovat a sbírat cenné zkušenosti, určitě by se mi líbila nabídka do nějaké vyšší soutěže a fotbalem se třeba i živit, ale to ještě čas ukáže. Nicméně je to pro mě velká motivace, se kterou se budu snažit naložit co nejlíp.

Jak vlastně vypadá Tvůj mimofotbalový život? Jak nejraději trávíš volný čas?
Když mám volno od fotbalu, který jsem se rozhodl upřednostňovat, tak hraju ještě extraligu v nohejbalu za Vsetín, ve kterém jsem i zároveň v širším kádru juniorské reprezentace. Do toho chodím do školy, tudíž toho volného času opravdu moc nemám, ale snažím se to nějak zvládat, nicméně když už se přece jen naskytne příležitost, tak volný čas rád trávím s přáteli nebo rodinou.

V dalším utkání narazíte na Všechovice, co od tohoto zápasu očekáváš?
Očekávám opět bojovný výkon, Všechovice jsou na svém hřišti silné a znají ho jako své boty. Viděl jsem, že se jejich zkušený hráč Tomáš Richter v předchozím zápase vykartoval, my ale určitě nehodláme nic podcenit a budeme chtít urvat opět 3 body a navázat tak na vítěznou šňůru z předchozích zápasů, ať si v šatně můžeme opět společně s panem Kořínkem zazpívat naší vítěznou vsetínskou hymnu :-)

FOTO: Julius Ficek

Young guns zleva : Honza Jančina, Matěj Rodek, Martin Zbranek, Petr Mikuš a Valda Durmon