Robert Procházka |

TJ MEZ Vsetín. (Z brožury vydané v roce 1983 k výročí 30let kopané)

Sjednocujícím prvkem pro vytvoření Dobrovolné sportovní organizace (DSO) Spartak Z – MEZ Vsetín, byla existence dvou největších odborových organizací ministerstva těžkého strojírenství ve Vsetíně. Byly to n. p. Zbrojovka Vsetín („Z“) a národní podnik Moravské elektrotechnické závody (MEZ). Do této organizace, ustavené v roce 1952, byl začleněn i oddíl kopané (bývalé Dynamo Vsetín), který měl tři mužstva dospělých – A,B,C. Mužstva A i B měla dlouholetou tradici a byla pod patronací, resp. Reprezentovala n.p. „Z“ Vsetín a mužstvo C, nově vytvořené, reprezentovalo n.p. MEZ Vsetín a bylo začleněno do I:B třídy vsetínského okresu v rámci Gottwaldovského kraje.

Materiálně technická základna tohoto mužstva byla po stránce hmotné, finanční i hráčského kádru velmi omezená. Pokud chtělo mužstvo nastoupit ke svému mistrovskému zápasu, pak mohlo postavit ze svého oddílu jen 7 či 8 hráčů, kteří svoji výkonností odpovídali požadavkům I.B třídy okresního přeboru a ostatní museli být „půjčeni“ z oddílu A či B, tedy „Z“ Vsetín. Tento oddíl poskytl i potřebné vybavení, tj. Dresy i kopačky, a tak se mohla mistrovská utkání hrát v červených dresech a znakem MEZ na prsou a černých trenýrkách. Utkání bal hrána na stadiónu v Tyršově ulici, kde „domácí“ byl oddíl kopané Zbrojovky Vsetín. K zápasům se svými soupeři na jejich hřišti zajížděla obě mužstva v autobusu n.p. Zbrojovka Vsetín, pokud byl ovšem volný, a samozřejmě za úměrnou úplatu.

Zde je nutno vzpomenout tzv. „zájezdové jedenáctky“ n.p. MEZ, která byla založena již v roce 1949 a zajížděla k přátelským utkáním v rámci podniku MEZ.

Výbor oddílu kopané byl ustaven v působnosti ZV ROH a jeho členové byli Jan Matušů (předseda), Jan Ječmének, Jindřich Janíček, Gustav Gnida, Vilém Kumbár, Josef Daňko, Vojtěch Zemánek, Adolf Vojkůvka, Miroslav Ludvík a Vojtěch Vaverka. A hráčů bylo opravdu poskrovnu: J. Daňko, M. Divina, A. Hnátek, K. Harabáš, B. Koňařík, F. Kožehuba, J. Martiňák, M. Pernica, St. Olšák, M. Sedláček. O. Rott a J. Adámek, to jsou jména hráčů pionýrské doby mezácké kopané. Trenéry se stali J. Ječmének a B. Hoňka, vedoucí družstva byl J. Matušů.

I přes skromné vybavení, ale s velkým sportovním nadšením, dosáhlo mužstvo pod hlavičkou DSO Spartak „Z“ - MEZ Vsetín – C v roce 1952 (hrálo se systémem jaro – podzim) v I.B třídě okresního přeboru celkem dobrých výsledků přesto, že to byl první rok závodní činnosti.

Na základě usnesení stranických a vládních orgánů došlo k celostátním organizačním změnám ve všech sportovních odvětvích. V rámci této organizace bylo i ustavení nových tělovýchovných jednot. Stávající DSO „Z“ - MEZ Vsetín byla rozdělena na dvě samostatné tělovýchovné jednoty - TJ Spartak MEZ Vsetín, která byla založena již 28. ledna 1953 a TJ Spartak Zbrojovka Vsetín. O měsíc později, přesně 23. února 1953, byl ustanoven nový oddíl kopané ve Vsetíně pod hlavičkou své organizace a nastal okamžik – jak dál.?

Nebyl dostatečný počet kvalitních hráčů, nebylo vlastní hřiště, kde hrát mistrovské utkání, kde trénovat a chyběla i řada nezbytných náležitostí pro výkon závodní činnosti. Bylo pochopitelné, že chyběly i finanční prostředky na vybavení oddílu potřebnými rekvizitami. A co víc? Nebyl ani kvalifikovaný trenér.

Hlavní výbor nově ustavené tělovýchovné jednoty zápasí s nemalými organizačními problémy, a tak výbor oddílu kopané pod vedením předsedy Jana Ječménka si musel pomoci sám.

Nezměrné nadšení do nové práce a tvůrčí iniciativa jak členů výboru tak i hráčů samých, byla hnací silou, která úspěšně řešila obtížné otázky týkající se činnosti i provozu oddílu. Nebyl čas vydechnout, poněvadž další a další problémy čekaly na řešení. Prvořadým úkolem bylo doplnit mužstva dospělých a založit oddíly mládeže. Spolu s referentem pro tělovýchovu při ZV ROH soudruhem Valchářem přesvědčovali členové výboru kopané pracovníky, kteří dojížděli za prací do podniku z okolních vesnic a byli členy tamních TJ Sokol, aby svoje fotbalové umění dali do „služeb“ podnikového oddílu kopané. Úsilí bylo korunováno úspěchem. Pro zkvalitnění fotbalového týmu bylo jednáno i o uvolnění některých hráčů se Spartakem „Z“ Vsetín.

Kondiční a technickou přípravu vedli M. Píchal, B. Hoňka a L. Hudec. Jim byli k dispozici hráči: Adámek, Daňa, Daňko, Činčura, Gargulák, Hnátek, Hrobař, Chaloupka, Kořístka, Krátký, Kraus, Majer, Martiňák, Maňák, Navrátil, Nykl, Pernica, Rasocha, Růžička, Seidl, Sousedík, Šimčík, Šimáček, Šteffek, Zemánek a Žamboch. Po ukončení přípravy byla sestavena dvě mužstva dospělých, z nichž I. Mužstvo reprezentovalo TJ Spartak MEZ Vsetín v I.B třídě přeboru Gottwaldovského kraje. Toto mužstvo sehrálo své první utkání ve složení:


Kořístka

Žamboch - Činčura

Adámek – Chaloupka – Pernica

Šimáček – Růžička – Gargulák – Píchal – Rasocha


Kapitánská páska patřila nejzkušenějšímu M. Píchalovi. Trenérskou činností byl pověřen Jan Ječmének, který musel urychleně absolvovat trenérský kurs. Druhé mužstvo bylo vytvořeno z nejlepších hráčů zbylých po sestavení I. Mužstva a hrálo soutěž okresu Vsetín.

V této době se utkání hrála opět na hřišti v Tyršově ulici, kde naše oddíly měly k dispozici jednu ze šaten domácího mužstva.

Sportovní úspěchy obou mužstev v roce 1953 byly průměrné a odpovídaly poměrům v nově se tvořícím oddílu kopané. Mužstva nebyla sehrána, nebyly zkušenosti ani tradice. Již to bylo úspěch, že mužstva nesestoupila do nižších výkonnostních tříd.

Dalším úkolem, který se musel řešit, byla otázka vlastního hřiště, poněvadž nedostatek místa v šatně pro oba oddíly i možnost tréninků se stával neudržitelným. Naskytla se příležitost. Po uvolnění hřiště na Ohradě Rudou hvězdou Vsetín, kde svoji slávu ukončila populární Valašská Sparta požádala TJ MEZ Vsetín okresní výbor pro tělovýchovu a sport o možnost využívání tohoto hřiště svými oddíly kopané. Žádosti bylo ještě téhož roku vyhověno a nastalo překotné úsilí, jak nový sportovní stánek zprovoznit, aby bylo možno hrát.

Hřiště bylo sice oploceno, ale na mnoha místech poškozeno, vlastní fotbalový „plácek“ samý drn, bez šaten, sociálního zařízení. V prostoru ochozů však stálo torzo tribuny, jako pomník zašlé slávy. V budování svého fotbalového stánku se znovu osvědčil výbor oddílu pod vedením staronového předsedy Jana Matušů, který svou organizátorskou prací vytvořil činorodou atmosféru, která dokázala i „nemožné“.

Byla zahájena oprava oplocení, úprava povrchu hřiště a vytvářeny podmínky pro postavení provizorních šaten a dostavba tribuny. A v tomto budovatelském úsilí, kdy byly dobrovolnou prací odpracovány stovky brigádnických hodin, a to samými hráči a členy výboru, byla dohrávána sezóna roku 1954. Umístění našich oddíl se nepodařilo zjistit, ale do nižších tříd nesestoupily.

V dalších letech byly budovány provizorní šatny – nejprve ze železničního vagónu a o rok později z dřevěného baráku, demontovaného z provozovny v Hošťálkové. Byla prováděna úprava příkopu pod objektem skláren., který při jarním tání i větších deštích způsoboval zaplavování hřiště. Sportovní úspěchy I. Mužstva dospělých pod vedením trenérů V. Stoličky (1955) i B. Hoňky (1956) stále nedosahovaly úrovně, jak by si členové výboru i příznivci oddílu představovali. Snad je možno časový úsek od založení oddílu až do roku 1956 hodnotit jako boj o udržení v I.B třídě

V roce 1957 byly všechny soutěže opět hrány podle staronového cyklu podzim – jaro. Dosažené výsledky pod vedením trenérů M. Píchala a V. Stoličky se podstatně zlepšily, protože po ukončen soutěže v roce 1958 mužstvo skončilo na pěkném 5. místě se ziskem 34 bodů, ale s pasivním poměrem branek 72:86. O branky se rozdělili: Gargulák 28, Krhovják 18, autory dalších branek byli Černocký, Růžička, Vojtík, Ulman, Langer, Tomanec, Štefl, Zach a Mrnuštík.

Podzim 1959 byl však již horší. Mužstvo skončilo n a8. Místě a tento neúspěch zarmoutil 4498 platících diváků (téměř 250 diváků na jeden zápas) a tak musel předseda oddílu K. Kobza s lítostí konstatovat, že poklesla hráčská disciplína nejen v mistrovské soutěži, ale i v soutěži o „Vzorný oddíl“ (ať už to bylo cokoliv – pozn. Bob „o)) )

Hráči pod vedením trenéra M. Gebauera dokončili soutěž 1959 – 60 úspěšně. Při celostátní reorganizaci krajů byl vsetínský okres začleněn do Severomoravského kraje a dobré umístění v dokončené soutěži splňovalo podmínky pro zařazení do nově se tvořící I.A třídy Sm kraje.

Rok 1961 byl věnován nejen ke zkvalitňování výkonu mužstev, zejména I. Mužstva dospělých, aby hrálo důstojnou úlohu v I.A třídě, ale i dostavbě tribuny. Tribuna měla mít 600 míst k sezení, šatny a sociální místnosti pro všechna mužstva oddílu, ale i kabinu pro rozhodčí, pro rozhlas a sklad rekvizit. Stadión měl být otevřen k 1. máji toho roku. Úkol se podařilo splnit v termínu. Závěr prvomájových oslav byl ukončen slavnostním projevem k účastníkům průvodu a proto na počest svátku pracujících byl nazván „Stadión 1. máje.“ Zde je třeba vzpomenout nezdolnou energii soudruhů Kobzy, Mařáka, Kříže, Matušů, Vaverky, Svozila, Kumbára, Prcína, Sedláčka a Zemánka při zajišťování akcí při dostavbě stadiónu. Jen v tomto roce bylo odpracováno 4600 hodin zdarma.

I. mužstvo dospělých ukončilo soutěžní boje ročníku 1961 – 1962 nešťastně. Před závěrečným zápasem soutěže TJ Frýdlant, který náš tým v podzimní části soutěže porazil 14:1, se otevíral možným vítězstvím, (stačila i remíza) postup do divize. Bohužel přání zůstalo jen přáním a prohra 0:2 umožnila postup TJ Rožnov, který postoupil do divize jen lepším vzájemným poměrem branek.Rok 1962 byl však pro jednoho z nejlepších hráčů našeho oddílu Františka Garguláka rokem jubilejním – sehrál v barvách oddílu 500 utkání.

Následující léta 1962 – 1971 znamenala pro mužstvo neustálé boje o udržení v I.A třídě Sm kraje. Neustálé hledání správné koncepce hry, hledání nových nebo správných tréninkových i výchovných metod, hledání vhodných technicko-taktických variant způsobů boje na hřišti a vůbec celkové zlepšení kvality mužstva, bylo vůdčím motivem tohoto desetiletí, reprezentovat nejen svůj oddíl kopané, ale i svůj mateřský podnik.

Byla vystřídána spousta trenérů, vystřídalo se téměř každoročně nové vedení výboru i jeho členové a do oddílu přišly desítky nových hráčů až konečně v roce 1972 bylo získáno vítězství v I.A třídě a tím i postup do nově se tvořící krajské soutěže. Snad nejlépe ukáže situaci přehled rozhodujících činitelů v oddílu kopané v úvodu 60. i začátku 70. let.

Rok 1960 – postup do I.A třídy

- předseda: F. Staní
- trenér: M. Gebauer

Rok 1961 – 6. místo

- předseda: K. Kobza
- trenér: M. Gebauer

Rok 1962 – 1.místo

- předseda: K. Kobza
- trenér: M. Gebauer

Rok 1963

- předseda: M. Prcín
- trenér: M.Gebauer

Rok 1964 boj o udržení ve třídě

- předseda: F. Staník
- trenér: M. Gebauer, F. Urban

Rok 1965

- předseda: K. Kobza
- trenér: F. Urban, V. Mydlář

Rok 1966

- předseda: K. Kobza
- trenér: V. Mydlář

Rok 1967

- předseda: P. Štalmach
- trenér: V. Mydlář

Rok 1968

- předseda: P. Štalmach, J. Dundel
- trenér: O. Štefl

Rok 1969
- předseda: J. Dundel

- trenér: O. Štefl
, M. Gebauer

Rok 1970 – 2. místo

- předseda: J. Dundel
- trenér: M. Gebauer, St. Paleček

Rok 1971 – 5. místo

- předseda: J. Kreml
- trenér: St, Paleček, M. Matalík

Rok 1972 – vítězství v I.A třídě a postup do krajské soutěže

- předseda: J. Kreml
- trenér: M. Matalík


Jména hráčů, kteří v průběhu těchto let přišli z jiných tělovýchovných jednot, nebo byli odchovanci záměrně neuvádíme, protože záznamy nejsou úplné, nebo chybí. Jistě je však správné, když uvádíme jména hráčů, kteří po dvanácti létech vybojovali kýžený postup do krajského přeboru Sm kraje. Jsou t

Důležitým momentem v životě hráčů, funkcionářů i příznivců kopané bylo zrušení Stadiónu 1. máje v roce 1970. Jen s lítostí se sním všichni loučili. Na jeho dobudováním byl vynaložen nemalý finanční obnos a odpracováno mnoho radostných a smutných okamžiků a jeho existence jistě vejde nejen do historie TJ MEZ Vsetín, ale i RH Vsetín i staré Valašské Sparty. Náhradní hřiště na přechodnou dobu bylo určeno oddílu hřiště „u průmyslovky“, kde podmínky pro závodní kopanou byly opravdu těžké a o vybavení šatnami a soc. místnostmi se nedalo ani hovořit - prostě neexistovaly. Snad jen dům pana Anděla, určený k demolici, cca 800m vzdálený, mohl mít náznaky toho, že hráči i rozhodčí při převlékání a očistě měli střechu nad hlavou.

První rok působení I. Mužstva dospělých v krajském přeboru ročníku 1972 – 73 již probíhal na novém sportovním areálu na Ohradě, prozatím jen na škvárovém, tkz. Tréninkovém hřišti. A zahájení nebylo špatné, protože z prvních pěti zápasů získalo mužstvo 9 bodů, i když závěr soutěže nebyl nijak slavný. Mužstvo skončilo na 9. místě – ale byl to krajský přebor.

Další rok krajského přeboru 1973 -74 probíhal za zvláštní, napjaté situace. Mužstvo po ukončení podzimní části soutěže obsadilo až poslední příčku tabulky. Odstoupili oba vedoucí družstva (trenér M. Matalík a ved. Družstva D. Odstrčil) a novým trenérem byl jmenován Jindřich Šafařík a vedoucí družstva Jar. Hrubý, což se ukázalo jako správné řešení situace, poněvadž po skončení sezóny I. Mužstvo dospělých skončilo dokonce s aktivním poměrem branek 39:35 na 8 místě tabulky.

V závěru ročníku 1974 – 75 obsadilo mužstvo pěkné 5. místo tabulky i když tajné přání celého oddílu kopané byl postup do vyšší soutěže. Předpoklady byly, poněvadž v podzimním části soutěže skončilo mužstvo na 1. místě, Pro časové zaneprázdnění se úspěšný trenér J. Šafařík své funkce vzdal a tuto převzal neméně úspěšný dosavadní trenér I. mužstva dorostu Ján Audy.

Mužstvo pod novým trenérem skončilo v krajském přeboru ročníku 1975 – 76 nepříliš slavně i když je možná omluva sedmi „klíčových“ hráčů, kteří pro častá zranění valnou část soutěže nestartovali. Více porážek než vítězství, to byl výsledek zápasů, které odsoudily mužstvo až na 9. místo ze 16ti účastníků soutěže. A tak došlo k dalšímu střídání trenéra.

Podzim 1976 – 77 mužstvo již vzal nový trenér Jar. Šmigura a vedoucím mužstva na přechodnou dobu se stal L.. Kovarčík. Avšak ani tato změna nezabránila tomu, aby mužstvo nesestoupilo, po čtyř letech působení v krajském přeboru, zpět do I.A třídy Sm kraje. Mužstvo se však s tímto sestupem nesmířilo a uzavřelo nepsaný závazek, že se pokusí znovu vybojovat příslušnost v krajském přeboru.

Podzim 1977 – 78 v I. A třídě tomu nasvědčoval. Mužstvo obsadilo 1. místo se 6 bodovým náskokem před dalšími účastníky soutěže. K mužstvu po krátkém přerušení, se vrátil vedoucí družstva J. Hrubý. I jaro bylo natolik úspěšné, že mužstvo, po jednoročním „působení“ v I.A třídě se opět vrátilo do krajského přeboru. O postup se zasloužili všichni členové vítězného kolektivu. Byli to hráči: Nádravský, Juřena, Vichtora, Axman, Juřica, Maňák, Ostřanský, Mořkovský, Balucha, Bajza a Chrobák. Utkání, které vejde do historie sportovního areálu Ohrada je utkání, které bylo sehráno v létě 1978 se „Z“ Vsetín, kterým bylo dáno do používání hlavní hřiště se zeleným trávníkem a skončilo vítězstvím našich barev 4:3 (3:0).

Podzim 1978 – 79, opět v krajském přeboru, nebyl opravdu úspěšný. Se ziskem pouhých 12 bodů z 15 utkání skončilo mužstvo až na 14. místě tabulky. I vystupování hráčů v mistrovských utkáních signalizovalo, že v kolektivu není něco v pořádku. „Udělení“ pěti žlutých a tříčervenýc karet tento fakt jenom potvrzoval. A tak nastalo opět střídání stráží. Novým trenérem se stal Miroslav Bambuch spolu s vedoucím mužstva Hrubým mobilizovali mužstvo k záchraně příslušnosti v krajském přeboru. Jejich snažení podložené zlepšeným výkonem mužstva se setkalo s úspěchem – 29 bodů, brankový poměr 45:39., stačil na 10 místo a tím i právo na setrvání v přeboru. V soutěži slušnosti získali 7.místo.

Ale podzim 1979 – 80 byl ještě špatnější než podzim 1976. Mužstvo získalo 10 bodů a 15. předposlední místo v tabulce. Znovu se prováděl rozbor situace v mužstvu. Tentokrát se podařilo odhalit příčiny neúspěchu v pravé podobě. Porušování životosprávy, falešný alibismus, značné kouření, pivní „skauti“, návštěvy zábavných podniků před mistrovskými zápasy, dalo dostatek důkazů, proč takové umístění v tabulce.

Závěr výboru? Vyloučit negativní jevy a zachování příslušnosti v krajském přeboru. Mužstvo bylo doplněno mladými, nadějnými, ale dosud nezkušenými hráči, kteří na tak těžká utkání v krajském přeboru nestačili. A tak cíl, stanovený oddílem i vedoucím mužstva splněn nebyl. Toto 15. místo v tabulce dalo jen potvrzení k opětnému sestupu do I.A třídy Sm kraje.

Deset let řídil činnost kopané výbor, pod vedením předsedy Josefa Kremla, prakticky v nezměněné sestavě. Tento kolektiv nejenže řešil otázky související s kopanou, ale také otázky související s výstavbou sportovního areálu ohrada. V roce 1980 na tento stadión vystoupili cvičenci okresní spartakiády, k jejímuž hladkému průběhu nemalou měrou přřispěli i členové našeho oddílu kopané. V závěru roku 1980 byl zvolen i nový výbor s předsedou ing. M. Korytářem, jehož dalěšími členy jsou M. Juřínek, L. Dobeš, J. Kreml, V. Zemánek, J. Hrubý, Onřejka, V. Kovárčík, a prof. Trnka.

Nová soutěž I.A třídy 1980 – 81 byla zahájena pod novou vedoucí dvojicí – trenér Karel Urbánek a vedoucí mužstva Pavel Štalmach. Mladé nezkušené mužstvo se „ostřílelo“, získalo na sebedůvěře a získalo v podzimní části soutěže 2. místo. Radost z výsledku však jistě kalil „zisk“ šesti žlutých a jedné červené karty. Jarní část soutěže byla úspěšnější. Bylo sehráno 13 zápasů, z toho 12 vítězných a pouze 1 prohra, a to ještě na vlastním hřišti. Nejúspěšnější střelci byli Janůš s devatenácti a Košut s deseti brankami. Vítězství v I.A třídě zajistilo po jednoroční absenci opět příslušnost v krajském přeboru.

Stává se již nechvalnou tradicí, že po krátkém setrvání v krajském přeboru se našemu mužstvu v této soutěži nedaří a sestupuje do I.A třídy. Ani podzim 1981 – 82 nečinil vyjímku. Mužstvo získalo jen 12 bodů a s třinácti body z jarní části obsadilo až 15. místo, což znamenalo třetí sestup do I.A třídy v období šesti roků. Ani v soutěži slušnosti se nevedlo lépe – až 12. místo – není rozhodně úspěch. Těžko se hledají důvody, proč jeden rok tak a druhý jinak. Snad malá hráčská zkušenost? Či špatná forma brankářů? Nebo nezvládnutí některých utkání po takticko-technické stránce, zejména závěrečných utkáních? Nebo slabé výkony hráčů na domácí půdě? Který je správný? Snad všechny dohromady!

Cílem mužstva v ročníku 1982 – 83 v I.A třídě skupiny B, vybojovat si novou účast v krajském přeboru. Po skončení soutěžních utkání mužstvo sice obsadilo až 5. místo v tabulce, ale s opravňovalo zúčastnit se kvalifikačních bojů o další tři místa v krajském přeboru. Jednou ze tří zápolících dvojic byla i dvojice TJ TATRA Kopřivnice a TJ MEZ Vsetín. Naši na domácí půdě i hřišti soupeře vyhráli 4:1 a 1:0 a stali se tak po roční absenci opět příslušníci krajského přeboru. Je nutné přát si, aby mužstvo stále nebojovalo o příslušnost v krajském přeboru, ale aby nový cílem mužstva byl postup do vyšší třídy – do divize.

Aktuální články

PRVNÍ TRÉNINK NA TRÁVĚ

V pátek 15.3.2024 pustilo počasí na Valašsku poprvé na trávu i vsetínské fotbalisty. Tyršovka se probudila ze zimního spánku, byť máme...

PŘEDSTAVUJEME DALŠÍHO SOUPEŘE: FC KOSTELEC NA HANÉ

Ve druhém utkání jarní části divize zajíždí vsetínský celek opětovně na půdu soupeře. Tentokrát k prvnímu z nováčků, k mladému...

VSETÍN DOHRÁVAL V OLOMOUCI PO VYLOUČENÍ VÍTKA V DESETI, V ZÁVĚRU PŘIŠEL O VÝHRU

Fotbalisté Vsetína brali v prvním jarním mistrovském zápase bod. Valaši šli na hřišti HFK Olomouc do vedení v 56. minutě, kdy otevřel...