TJ MEZ Vsetín. (Z brožury vydané v roce 1983 k výročí 30let kopané)

Sjednocujícím prvkem pro vytvoření Dobrovolné sportovní organizace (DSO) Spartak Z – MEZ Vsetín, byla existence dvou největších odborových organizací ministerstva těžkého strojírenství ve Vsetíně. Byly to n. p. Zbrojovka Vsetín („Z“) a národní podnik Moravské elektrotechnické závody (MEZ). Do této organizace, ustavené v roce 1952, byl začleněn i oddíl kopané (bývalé Dynamo Vsetín), který měl tři mužstva dospělých – A,B,C. Mužstva A i B měla dlouholetou tradici a byla pod patronací, resp. Reprezentovala n.p. „Z“ Vsetín a mužstvo C, nově vytvořené, reprezentovalo n.p. MEZ Vsetín a bylo začleněno do I:B třídy vsetínského okresu v rámci Gottwaldovského kraje.

Materiálně technická základna tohoto mužstva byla po stránce hmotné, finanční i hráčského kádru velmi omezená. Pokud chtělo mužstvo nastoupit ke svému mistrovskému zápasu, pak mohlo postavit ze svého oddílu jen 7 či 8 hráčů, kteří svoji výkonností odpovídali požadavkům I.B třídy okresního přeboru a ostatní museli být „půjčeni“ z oddílu A či B, tedy „Z“ Vsetín. Tento oddíl poskytl i potřebné vybavení, tj. Dresy i kopačky, a tak se mohla mistrovská utkání hrát v červených dresech a znakem MEZ na prsou a černých trenýrkách. Utkání bal hrána na stadiónu v Tyršově ulici, kde „domácí“ byl oddíl kopané Zbrojovky Vsetín. K zápasům se svými soupeři na jejich hřišti zajížděla obě mužstva v autobusu n.p. Zbrojovka Vsetín, pokud byl ovšem volný, a samozřejmě za úměrnou úplatu.

Zde je nutno vzpomenout tzv. „zájezdové jedenáctky“ n.p. MEZ, která byla založena již v roce 1949 a zajížděla k přátelským utkáním v rámci podniku MEZ.

Výbor oddílu kopané byl ustaven v působnosti ZV ROH a jeho členové byli Jan Matušů (předseda), Jan Ječmének, Jindřich Janíček, Gustav Gnida, Vilém Kumbár, Josef Daňko, Vojtěch Zemánek, Adolf Vojkůvka, Miroslav Ludvík a Vojtěch Vaverka. A hráčů bylo opravdu poskrovnu: J. Daňko, M. Divina, A. Hnátek, K. Harabáš, B. Koňařík, F. Kožehuba, J. Martiňák, M. Pernica, St. Olšák, M. Sedláček. O. Rott a J. Adámek, to jsou jména hráčů pionýrské doby mezácké kopané. Trenéry se stali J. Ječmének a B. Hoňka, vedoucí družstva byl J. Matušů.

I přes skromné vybavení, ale s velkým sportovním nadšením, dosáhlo mužstvo pod hlavičkou DSO Spartak „Z“ - MEZ Vsetín – C v roce 1952 (hrálo se systémem jaro – podzim) v I.B třídě okresního přeboru celkem dobrých výsledků přesto, že to byl první rok závodní činnosti.

Na základě usnesení stranických a vládních orgánů došlo k celostátním organizačním změnám ve všech sportovních odvětvích. V rámci této organizace bylo i ustavení nových tělovýchovných jednot. Stávající DSO „Z“ - MEZ Vsetín byla rozdělena na dvě samostatné tělovýchovné jednoty - TJ Spartak MEZ Vsetín, která byla založena již 28. ledna 1953 a TJ Spartak Zbrojovka Vsetín. O měsíc později, přesně 23. února 1953, byl ustanoven nový oddíl kopané ve Vsetíně pod hlavičkou své organizace a nastal okamžik – jak dál.?

Nebyl dostatečný počet kvalitních hráčů, nebylo vlastní hřiště, kde hrát mistrovské utkání, kde trénovat a chyběla i řada nezbytných náležitostí pro výkon závodní činnosti. Bylo pochopitelné, že chyběly i finanční prostředky na vybavení oddílu potřebnými rekvizitami. A co víc? Nebyl ani kvalifikovaný trenér.

Hlavní výbor nově ustavené tělovýchovné jednoty zápasí s nemalými organizačními problémy, a tak výbor oddílu kopané pod vedením předsedy Jana Ječménka si musel pomoci sám.

Nezměrné nadšení do nové práce a tvůrčí iniciativa jak členů výboru tak i hráčů samých, byla hnací silou, která úspěšně řešila obtížné otázky týkající se činnosti i provozu oddílu. Nebyl čas vydechnout, poněvadž další a další problémy čekaly na řešení. Prvořadým úkolem bylo doplnit mužstva dospělých a založit oddíly mládeže. Spolu s referentem pro tělovýchovu při ZV ROH soudruhem Valchářem přesvědčovali členové výboru kopané pracovníky, kteří dojížděli za prací do podniku z okolních vesnic a byli členy tamních TJ Sokol, aby svoje fotbalové umění dali do „služeb“ podnikového oddílu kopané. Úsilí bylo korunováno úspěchem. Pro zkvalitnění fotbalového týmu bylo jednáno i o uvolnění některých hráčů se Spartakem „Z“ Vsetín.

Kondiční a technickou přípravu vedli M. Píchal, B. Hoňka a L. Hudec. Jim byli k dispozici hráči: Adámek, Daňa, Daňko, Činčura, Gargulák, Hnátek, Hrobař, Chaloupka, Kořístka, Krátký, Kraus, Majer, Martiňák, Maňák, Navrátil, Nykl, Pernica, Rasocha, Růžička, Seidl, Sousedík, Šimčík, Šimáček, Šteffek, Zemánek a Žamboch. Po ukončení přípravy byla sestavena dvě mužstva dospělých, z nichž I. Mužstvo reprezentovalo TJ Spartak MEZ Vsetín v I.B třídě přeboru Gottwaldovského kraje. Toto mužstvo sehrálo své první utkání ve složení:

Kořístka

Žamboch - Činčura

Adámek – Chaloupka – Pernica

Šimáček – Růžička – Gargulák – Píchal – Rasocha

Kapitánská páska patřila nejzkušenějšímu M. Píchalovi. Trenérskou činností byl pověřen Jan Ječmének, který musel urychleně absolvovat trenérský kurs. Druhé mužstvo bylo vytvořeno z nejlepších hráčů zbylých po sestavení I. Mužstva a hrálo soutěž okresu Vsetín.

V této době se utkání hrála opět na hřišti v Tyršově ulici, kde naše oddíly měly k dispozici jednu ze šaten domácího mužstva.

Sportovní úspěchy obou mužstev v roce 1953 byly průměrné a odpovídaly poměrům v nově se tvořícím oddílu kopané. Mužstva nebyla sehrána, nebyly zkušenosti ani tradice. Již to bylo úspěch, že mužstva nesestoupila do nižších výkonnostních tříd.

Dalším úkolem, který se musel řešit, byla otázka vlastního hřiště, poněvadž nedostatek místa v šatně pro oba oddíly i možnost tréninků se stával neudržitelným. Naskytla se příležitost. Po uvolnění hřiště na Ohradě Rudou hvězdou Vsetín, kde svoji slávu ukončila populární Valašská Sparta požádala TJ MEZ Vsetín okresní výbor pro tělovýchovu a sport o možnost využívání tohoto hřiště svými oddíly kopané. Žádosti bylo ještě téhož roku vyhověno a nastalo překotné úsilí, jak nový sportovní stánek zprovoznit, aby bylo možno hrát.

Hřiště bylo sice oploceno, ale na mnoha místech poškozeno, vlastní fotbalový „plácek“ samý drn, bez šaten, sociálního zařízení. V prostoru ochozů však stálo torzo tribuny, jako pomník zašlé slávy. V budování svého fotbalového stánku se znovu osvědčil výbor oddílu pod vedením staronového předsedy Jana Matušů, který svou organizátorskou prací vytvořil činorodou atmosféru, která dokázala i „nemožné“.

Byla zahájena oprava oplocení, úprava povrchu hřiště a vytvářeny podmínky pro postavení provizorních šaten a dostavba tribuny. A v tomto budovatelském úsilí, kdy byly dobrovolnou prací odpracovány stovky brigádnických hodin, a to samými hráči a členy výboru, byla dohrávána sezóna roku 1954. Umístění našich oddíl se nepodařilo zjistit, ale do nižších tříd nesestoupily.

V dalších letech byly budovány provizorní šatny – nejprve ze železničního vagónu a o rok později z dřevěného baráku, demontovaného z provozovny v Hošťálkové. Byla prováděna úprava příkopu pod objektem skláren., který při jarním tání i větších deštích způsoboval zaplavování hřiště. Sportovní úspěchy I. Mužstva dospělých pod vedením trenérů V. Stoličky (1955) i B. Hoňky (1956) stále nedosahovaly úrovně, jak by si členové výboru i příznivci oddílu představovali. Snad je možno časový úsek od založení oddílu až do roku 1956 hodnotit jako boj o udržení v I.B třídě

V roce 1957 byly všechny soutěže opět hrány podle staronového cyklu podzim – jaro. Dosažené výsledky pod vedením trenérů M. Píchala a V. Stoličky se podstatně zlepšily, protože po ukončen soutěže v roce 1958 mužstvo skončilo na pěkném 5. místě se ziskem 34 bodů, ale s pasivním poměrem branek 72:86. O branky se rozdělili: Gargulák 28, Krhovják 18, autory dalších branek byli Černocký, Růžička, Vojtík, Ulman, Langer, Tomanec, Štefl, Zach a Mrnuštík.

Podzim 1959 byl však již horší. Mužstvo skončilo n a8. Místě a tento neúspěch zarmoutil 4498 platících diváků (téměř 250 diváků na jeden zápas) a tak musel předseda oddílu K. Kobza s lítostí konstatovat, že poklesla hráčská disciplína nejen v mistrovské soutěži, ale i v soutěži o „Vzorný oddíl“ (ať už to bylo cokoliv – pozn. Bob „o)) )

Hráči pod vedením trenéra M. Gebauera dokončili soutěž 1959 – 60 úspěšně. Při celostátní reorganizaci krajů byl vsetínský okres začleněn do Severomoravského kraje a dobré umístění v dokončené soutěži splňovalo podmínky pro zařazení do nově se tvořící I.A třídy Sm kraje.

Rok 1961 byl věnován nejen ke zkvalitňování výkonu mužstev, zejména I. Mužstva dospělých, aby hrálo důstojnou úlohu v I.A třídě, ale i dostavbě tribuny. Tribuna měla mít 600 míst k sezení, šatny a sociální místnosti pro všechna mužstva oddílu, ale i kabinu pro rozhodčí, pro rozhlas a sklad rekvizit. Stadión měl být otevřen k 1. máji toho roku. Úkol se podařilo splnit v termínu. Závěr prvomájových oslav byl ukončen slavnostním projevem k účastníkům průvodu a proto na počest svátku pracujících byl nazván „Stadión 1. máje.“ Zde je třeba vzpomenout nezdolnou energii soudruhů Kobzy, Mařáka, Kříže, Matušů, Vaverky, Svozila, Kumbára, Prcína, Sedláčka a Zemánka při zajišťování akcí při dostavbě stadiónu. Jen v tomto roce bylo odpracováno 4600 hodin zdarma.

I. mužstvo dospělých ukončilo soutěžní boje ročníku 1961 – 1962 nešťastně. Před závěrečným zápasem soutěže TJ Frýdlant, který náš tým v podzimní části soutěže porazil 14:1, se otevíral možným vítězstvím, (stačila i remíza) postup do divize. Bohužel přání zůstalo jen přáním a prohra 0:2 umožnila postup TJ Rožnov, který postoupil do divize jen lepším vzájemným poměrem branek.Rok 1962 byl však pro jednoho z nejlepších hráčů našeho oddílu Františka Garguláka rokem jubilejním – sehrál v barvách oddílu 500 utkání.

Následující léta 1962 – 1971 znamenala pro mužstvo neustálé boje o udržení v I.A třídě Sm kraje. Neustálé hledání správné koncepce hry, hledání nových nebo správných tréninkových i výchovných metod, hledání vhodných technicko-taktických variant způsobů boje na hřišti a vůbec celkové zlepšení kvality mužstva, bylo vůdčím motivem tohoto desetiletí, reprezentovat nejen svůj oddíl kopané, ale i svůj mateřský podnik.

Byla vystřídána spousta trenérů, vystřídalo se téměř každoročně nové vedení výboru i jeho členové a do oddílu přišly desítky nových hráčů až konečně v roce 1972 bylo získáno vítězství v I.A třídě a tím i postup do nově se tvořící krajské soutěže. Snad nejlépe ukáže situaci přehled rozhodujících činitelů v oddílu kopané v úvodu 60. i začátku 70. let.

Rok 1960 – postup do I.A třídy

Rok 1961 – 6. místo

Rok 1962 – 1.místo

Rok 1963

Rok 1964 boj o udržení ve třídě

Rok 1965

Rok 1966

Rok 1967

Rok 1968

Rok 1970 – 2. místo

Rok 1971 – 5. místo

Rok 1972 – vítězství v I.A třídě a postup do krajské soutěže