Kopaná ovládla Vsetín 1918 - 1930

V ovzduší rušných poválečných let se probouzel sportovní život ve Vsetíně. První poválečnou valnou hromadu SK Vsetín zahájil 6. února 1919 za přítomnosti dvaceti pěti členů Luděk Gabriel, který byl zvolen předsedou klubu. V novém výboru se stal místopředsedou Viktor Bubela, jednatelem Fr. Podhorský, pokladníkem Jaroslav Klvač a hospodářem Artur Holub. Prvořadým úkolem bylo získávání nových členů, a protože pozemek v panské zahradě velkostatek už nepronajímal, hledalo se i nové místo pro fotbalové hřiště. Starší fotbalisté se však ještě u Bečvy scházeli a postupně se vytvářela nová parta.

Protože v pokladně klubu bylo jen 101,- korun, a to bylo žalostně málo , byly členské příspěvky stanoveny na 12 Kč ročně a to zas bylo nesmírně mnoho, zejména pro ty, kteří měli malé výdělky. Klub využil i poválečného „hladu“ po zábavě a tak četné taneční zábavy se staly vítaným zdrojem příjmů. O to se staral hlavně A. Heinz, který se stal v roce 1920 místopředsedou klubu. V témže roce stanu v čele klubu Artur Holub po Karlu Kozlovském.

Fotbalový odbor SK Vsetín byl znovu registrován v ČSF a to ho zavazovalo zúčastnit se mistrovských zápasů ve Slezské župě fotbalové.

Hned po skončení první světové války byly moravské fotbalové kluby organizovány v brněnské a hanácké fotbalové župě. Pro Ostravsko a Valašsko však členství v hanácké župě nemělo praktický význam. Protože klubů stále přibývalo, sešli se z iniciativy Bohuslava Moravce v roce 1919 zástupci klubá SK Slezská Ostrava, SK Bezkyd Orlová, SK Slovan Ostrava, SK Moravská Ostrava, SK Hrušov, DSK UNIE a SK Olympia Zábřeh a dohodli se na vytvoření nové fotbalové župy. Na první valné hromadě v únoru 1920, které se zúčastnil také zástupce SK Vsetín, byla po bojích o název ustanovena Slezská župa fotbalová (SŽF). Ve dvacátých a třicátých letech přispěla župa k rozvoji kopané, vzniku nových klubů, přestože se její vývoj neobešel bez krizových jevů. V létech 1923-1924 přešlo několik klubů do tzv. Amatérské unie, jakési „trucorganizace“ proti ČSF a v roce 1931 se od župy odtrhly kluby z Těšínska, které vytvořily vlastní Těšínskou župu fotbalovou. Byl to důsledek jednostranného prosazování zájmu klubů a mnohdy i vlivných jednotlivců. Přesto však měla SŽF 72 klubů a 3500 registrovaných hráčů.

Jak rostl na Moravě počet klubů, přibývalo i Vsetínu nových soupeřů. Hrálo se s SK Zlín, SK Hulín, Olympií Zábřeh, Meteorem Moravská Ostrava, Unií Kateřinky, Michálkovicemi, Hakoah Olomouc, Slezanem Opava, SK Prostějov, Orlovou, SK Olomouc, Kojetínem, Slezskou Ostravou, SK Místek, SK Holešov, SK Přerov, SK Hrušov, SK Hranice, a ze vzdálenějších s SK Hodonín, SK Žídenice, SK Pardubice aj. V jediném mezinárodním zápase na Vsetíně startoval SV Unitas Wien.

V roce 1922 došlo k malé aféře. Na hlavu sekretáře fotbalového odboru se snesla kritika členstva, protože prý jeho nedbalostí se první mužstvo nedostalo do I. Třídy SŽF, přestože vyhrálo všechny zápasy. Nepodařilo se však zjistit, zda uvedená vítězná serie byla skutečnosti. A aby bylo zla ještě víc, rozvířily fotbalovou hladinu protesty proti peněžním odměnám hráčům. Sotva však byly vysoké, protože z malých prostředků klubu ani takový být nemohly. Na jejich konto však byla přičítána prázdná klubová pokladna. Neobešlo se to pochopitelně bez odstoupení pokladníka a novému pokladníku bylo „přísně uloženo zastavit jakékoliv platy hráčům“. Ostatně stejně nebylo z čeho platit.

SK Vsetín vstoupil v roce 1923 do Amatérské unie, ale už příští rok se vrátil do SŽF. V tomto roce získal klub definitivně do vlastnictví pozemek pod Žamboškou a hřiště mohlo být definitivně upraveno. Stalo se tak především zásluhou ing. Jaroslava Šubrta, který byl v té době pokladníkem fotbalového odboru. Na úpravu hřiště tehdy dokonce přispělo i ministerstvo veřejného zdravotnictví částkou 2500Kč s podmínkou, že hřiště může využívat i školní mládež.

V letech 1928 a 1929 činnost fotbalového odboru SK Vsetín stagnovala, jakoby zájem o fotbal upadl. Starý funkcionářský kádr se zúžil, bylo třeba nových obětavých pracovníků i širší členské základny. Starosti byly také s neustálým urovnáváním dluhů, udržováním hřiště a podobně. V této době se už projevovaly náznaky blížící se hospodářské krize a narůstajících politických bojů.

Zásluhou obětavých činovníků klubu se podařilo i za cenu osobních obětí postavit vsetínský fotbal znovu na nohy. Do čela Fotbalového odboru byl zvolen vynikající organizátor a sportovec profesor Masarykova gymnasia Václav Mikšovský. Od 1. října 1929 už začaly přátelské zápasy a brzy bylo získáno 65 nových členů. V této době hráli za SK Vsetín jen Vsetíňáci. Tehdy ještě nebylo zvykem lanaření, které se však v krátkém čase stalo běžným jevem. To mělo i praktický význam, protože vsetínští fandové chtěli vidět na hřišti především Vsetíňáky a byli ochotni přispět i na úhradu cestovného k mistrovským zápasům, kam často své hráče doprovázeli. Už tenkrát žehrali funkcionáři, že župa posílá na Vsetín rozhodčí až z Ostravska a cestovné jen zvyšuje režie, na jejichž krytí vždycky nějaká ta koruna chyběla. Když měli za mužstvo hrát jenom domácí, museli se funkcionáři starat o dorostenecké družstvo. Zimní příprava se odbývala v tělocvičně Horní školy. Zdá se neuvěřitelné, že trénink všech družstev vedl jediný trenér Václav Mikšovský. Jeho zásluhou se SK Vsetín znovu probojoval do I.A třídy SŽF. Vytvořil dobrý kolektiv, v němž si vysoko cenil zejména Josefa Hlaváčka jako starého osvědčeného rutinéra, který se dokonale vyznal v psychologii mladých hráčů a dovedl je i vzácným taktem usměrňovat. V této partě vyrostli vynikající hráči, kteří řadu let reprezentovali vsetínskou kopanou: Barlog, Jančár, Mareček, Adámek, Machalec, Chlévišťan, Cepek, Dobeš, Měchura, Filák, Minarčík, Čunek, Baďura a další.